Britský vojenský náboj, který byl vyvinutý v roce 1887. Má nábojnici s okrajem a byl zaveden do výzbroje britské armády (výnosem z 20. 4. 1889) i do armád Britského společenství národů. První laborace s válcovou střelou a oblou špičkou o hmotnosti 13,9 g byly plněné slisovaným černým prachem o hmotnosti 4,5 g (Vo = 565 m/s), který v roce 1892 nahradil prach bezdýmný – kordit (Vo = 600 m/s). Ve Velké Británii to byl první hromadně vyráběný náboj osazovaný plášťovanou střelou. Krátce po zavedení náboje došlo k použití náboje proti povstalcům v severní Indii. Vojáci zjistili, že povstalci zasažení celoplášťovými střelami měli pouze hladký průstřel a bez zastavení pokračovali v boji. Ve snaze zvýšit účinek střel vojáci upilovávali špičky střel až na olovo. Vznikla tak poloplášťová střela se silnými destrukčními účinky. Koloniální správa zavedla výrobu těchto střel nedaleko Kalkaty ve městě Dum-Dum. Název města se ujal do názvu střely. Haagskou konferenci v roce 1907 byly tyto střely a další podobné pro vojenské používání zakázány. Tato epizoda přispěla k dalšímu zdokonalení loveckých střel. Vojenský náboj byl v roce 1910 nově osazen špičatou střelou o hmotnosti 11,3 g (Vo = 740 m/s), což se příznivě projevilo v balistických vlastnostech. Náboj byl používán do pušek a později i do kulometů. Ve výzbroji byl v obou světových válkách až do roku 1956, kdy byl nahrazen nábojem 7,62 mm NATO. Po druhé světové válce se náboj uplatnil v lovectví, zejména v bývalých anglických koloniích – Kanadě (lov losů a karibů) a Austrálii. Je vhodný pro lov středně těžké až těžké zvěře. Se střelou SP 9,7 g od Sellier & Bellot Vo = 809 m/s a Eo = 3174 J.
