Sovětský náboj 7,62 mm vz. 43 byl vyvinutý N. M. Jelisarovem a B. V. Seminem během 2. světové války. Do výzbroje armády byl však zaveden až po válce, nejdříve pro samonabíjecí pušku SKS a pak pro útočnou pušku AK-47. Postupně byl zaveden do armád Varšavské smlouvy, Číny, Finska, bývalé Jugoslávie, Kuby, Nikaragui a do některých zemí Blízkého, Středního a Dálného východu a Afriky. Při válce ve Vietnamu náboj 7,62 x 39 předčil americký náboj 5,56 NATO (223 Remington) svým výkonem a možnostmi použití v křovinatém terénu. Po rozpadu východního bloku se začal náboj využívat komerčně i lovecky, se střelami bez ocelového jádra a se zápalkami na bázi nerovinových složí. Náboj má příznivou balistiku a výhodný výkon, který je vyšší než má většina malých ráží běžně používaných k lovu menší spárkaté zvěře. Další jeho výhodou je minimální citlivost na vnější vliv odchylující střelu z její dráhy podstatně méně než malé a lehké střely menších ráží. V našich podmínkách by bylo možné náboj používat jako téměř univerzální lovecký náboj. V USA se s oblibou používá k lovu střední spárkaté zvěře. Se střelou SP 8,00 g od firmy Sellier & Bellot dosahuje Vo = 743 m/s a Eo = 2208 J.
