9 mm Makarov

Náboj byl vyvinutý po 2. světové válce v Sovětském svazu pro pistoli Makarov a později pro samočinnou pistoli Stečkin. Náboj měl vyplnit mezeru mezi náboji 9 mm Browning krátký a 9 mm Luger. Postupně byl zaveden v ostatních zemích Varšavské smlouvy a byl používán výhradně jako služební náboj. Oproti ostatním pistolovým devítkám má maximální průměr střely 9,27 mm, tudíž mnohem větší. Po rozpadu východního bloku se dostaly pistole do USA, náboj se tam začal dovážet, posléze se tam počaly vyrábět komponenty. V Československu dostalo provedení náboje 9 mm Makarov označení „9 mm vz. 82“ (střela z homogenního materiálu o hmotnosti 4,7 g). Náboj je vyráběn s mosaznými a železnými nábojnicemi (plátované tombakem nebo lakované) a s celou řadou střel. Sellier & Bellot dodává civilní provedení náboje s celoplášťovou střelou o hmotnosti 6,1 g, která dosahuje V_o = 310 m/s a E_o = 293 J)